Připojovací spárou se nazývá prostor mezi rámem otvorové výplně a navazující stavební konstrukcí. Provedení tohoto detailu je často podceňováno, a to jak ve fázi stavebního projektu, tak i při vlastním provádění na stavbě. Velmi často se setkáváme s tím, že jsou z neznalosti nebo i lajdáctví zvoleny chybné postupy montáže otvorových výplní do stavebního díla, což vede k budoucím značným problémům.
Na základě praktických zkušeností lze konstatovat velmi důležitou skutečnost – o tom, zda bude otvorová výplň v konečné podobě splňovat očekávání konečného zákazníka, rozhoduje z 50 % výrobek jako takový (tedy okno či dveře vyrobené před odvozem na stavbu), zbylých 50 % očekávání je zásadně ovlivněno způsobem montáže.
U výrobku namontovaného do stavby se případné problémy dělí na:
- odstranitelné (seřízení kování, opravy poškozeného laku, eventuální výměna zasklení …),
- neodstranitelné či těžko odstranitelné při vynaložení neadekvátního stupně úsilí.
Problémy v oblasti připojovací spáry lze zařadit většinou do druhé kategorie. Obvykle jsou práce spojené s nápravou chybně provedené připojovací spáry velmi náročné až neproveditelné, má-li být dosaženo skutečné nápravy chybného stavu.
Normové požadavky
V rámci projektu nebo alespoň smlouvy o dílo by jednoznačně měl být proveden odkaz na obecně známou tepelně technickou normu ČSN 73 0540 a na ČSN 74 6077 - Okna a vnější dveře - Požadavky na zabudování. Poslední aktualizace je z roku 2018. Respektováním normových požadavků se lze vyhnout mnoha budoucím problémům. Norma se nezabývá montáží otvorových výplní do lehkých obvodových plášťů, kde se v podstatě automaticky předpokládá podrobná projektová příprava.
Podle normového požadavku musí být připojovací spára provedena tak, aby byla téměř těsná. Tento pojem znamená to, že těsnost spáry musí být větší než nejistota měření zapříčiněná nepřesností měřicího zařízení.
Výše zmíněná ČSN dále kromě dalšího stanovuje i správnou šířku připojovací spáry (příliš široká nebo naopak úzká spára je na závadu) a způsoby správného osazení a kotvení rámů do stavby, aby otvorová výplň tvořila staticky určitý celek se stavbou.
Zásady správného provedení připojovací spáry
Aby otvorová výplň mohla správně ve stavebním díle fungovat, je nutné, aby byla optimálně široká, aby rám byl přes spáru správně kotven a aby byly zajištěny požadavky z oblasti stavební fyziky.
Šířka připojovací spáry
Šířka připojovací spáry musí být taková, aby byly splněny předpoklady pro konečnou správnou funkčnost. Pokud je spára příliš úzká, nelze do ní aplikovat dostatečné množství tepelně izolační hmoty v podobě PUR pěny nebo komprimační pásky.
Pokud je naopak příliš široká, pak tepelně izolační hmota je příliš masívní a pozbývá značnou část svých tepelně izolačních vlastností. Navíc se pak stává problematickým též kotvení rámů do stavebního díla tak, aby bylo zajištěno optimální spolupůsobení stavby a otvorové výplně. Šírka spáry tedy má být 5 – 15 mm.
Kotvení rámů do stavby
Pro kotvení rámů se používá množství způsobů. Dělí se podle materiálu použitého k výrobě rámů, materiálu stěn, do kterých se rám kotví, případně podle uspořádání jednotlivých otvorových výplní do sestav. (šrouby, hmoždiny, pásové kotvy …).
Rám musí být vždy kotven do stavby tak, aby byla umožněna dilatace mezi stavbou a vlastní otvorovou výplní. Tepelná roztažnost otvorových výplní a navazující stavby bývá velmi rozdílná a kotvení musí umožnit tyto rozdíly eliminovat.
Kotvy, které se rozmisťují po obvodu rámů jsou určeny k zajištění jejich správné a stabilní polohy ve stavbě. Nejsou určeny k přenášení svislého zatížení hmotností výplně. Svislý tlak je přenášen do parapetního zdiva nebo jiné dolní konstrukce stavby prostřednictvím k tomu určeného vypodložení. To musí být vytvořeno z tepelně izolačního materiálu (např. Compacfoam, Purenit a podobně).
Zcela chybný je názor, že ke kotvení rámů do stavby postačí montážní PUR pěna. Tento materiál je určen výhradně k zajištění tepelně izolačních vlastností připojovací spáry, nemá žádné vlastnosti zajišťující statickou únosnost.
Těsnost připojovací spáry
Jak bylo již v úvodu zmíněno, připojovací spára musí být téměř těsná. Pouze v takovém stavu může vyhovět nárokům, které jsou na zabudovanou otvorovou výplň kladeny z pohledu požadavků z oboru stavební fyziky. Důvody, proč musí být připojovací spára těsná, lze je rozdělit do tří základních skupin:
- odolnost vůči zatížení vlhkostí,
- požadované zvukově izolační vlastnosti,
- tepelně technické vlastnosti.
Odolnost vůči zatížení vlhkostí lze rozdělit do dvou kategorií, a sice:
- odolnost proti zatékání srážkové vody,
- odolnost proti vzniku kondenzace vzdušné vlhkosti ve vnitřku stavební konstrukce.
Problémy spojené se vznikem kondenzované vzdušné vlhkosti budou rozebrány níže. Odolnost vůči zatékání srážkové vody z exteriéru je u připojovací spáry zajištěna použitím venkovního vodotěsného (a zároveň paropropustného) uzávěru.
V žádném případě není možné považovat za dostatečné utěsnění připojovací spáry úpravu pomocí ukončovacích tzv. P-U PVC lišt, ke kterým se dotahuje omítková úprava. Takové ukončení dříve či později dozná mikrotrhlin či poruch i většího rázu a těsnost spáry je tak trvale narušena. Pozdější úpravy například silikonovým či jiným tmelem nejsou trvale účinné.
Článek brzy bude pokračovat druhou částí, kde si rozebereme podrobně jednotlivé prvky spáry a jejich správné provedení. Pokud si nechcete nechat ujít pokračování článku ani nic dalšího z obsahu ESTAV.cz aktivujte si mailový zpravodaj zdarma.
Sdílet / hodnotit tento článek