Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Největší sváteční časomíra na světě. Světla pro curyšskou třídu spoluvytvářel počítač

Dílo, které fascinuje nejen svým výsledkem, ale i samotným procesem vzniku, tvorbou. Zhruba tak lze postihnout jednu ze starších světelných instalací, která po dvě léta zářila nad vánočním Curychem. Přesněji tedy, nad jeho pověstnou Bahnhofstrasse, jež je prý tou nejkrásnější nákupní třídou v celé Evropě.
foto: Roman Keller

Je to sváteční tradice, která se datuje až k 70. letům minulého století. Švýcaři si sice nějaké extrémy ve výzdobě veřejného prostoru z principu nepotrpí, mají rádi umírněnost. Ale v případě „své“ Bahnhofstrasse dělají malou výjimku. Od železniční stanice až k velkému jezeru ji zdobí, a k tomuto účelu si vždy přizvou nějaké na slovo vzaté odborníky. Mezi lety 2003-2005 to byli Gramazio Kohler Architects, na jejichž bedrech pak byla povinnost prozářit nejpopulárnější nákupní destinaci celého svátečního Švýcarska mořem třpytivých krystalů a vytvořit tak velmi jemný, ale naplňující prostorový zážitek.

Zázrak světel nad ulicí

Architekti chtěli realizovat projekt iluminace, který by byl velkorysý a jedinečný, ale současně by nepřestřelil hranice toho, co Švýcaři považují za přiměřené. Se svým vyváženým záměrem pak oslovili porotu, která je nakonec pro rok 2003 vybrala. Zadání soutěže rovněž přitom požadovalo interpretaci, která by byla současná jak z estetického, tak i technologického hlediska. Ne jen pozlátko, ale i něco s přidanou hodnotou. A výsledek? „Navrhli jsme souvislý světelný pás dlouhý 1,1 kilometru, s použitím 275 jednotlivých světelných trubic,“ popisují architekti.

Foto: Roman Keller

Lineární vyjádření dávalo smysl, protože i z urbanistického hlediska celá instalace propojuje železniční stanici s jezerem po jedné lince. Její jednoduchý, téměř přímý průběh dělá ze světelného pásu vizuální páteř města a zdůrazňuje vzhled Bahnhofstrasse (a její dvě mírné změny směru). Zavěšené svislé tyče uprostřed ulice vytvářely zajímavý vertikální prostorový kontrast s fasádami budov po obou stranách, a přitahovaly pohledy chodců k noční obloze. Zajímavým efektem bylo, že podle toho, kde pozorovatel zrovna stál, mohl vidět úhlednou řadu jednotlivě rozsvícených trubic, anebo zářící, neustále se měnící světelnou oponu.

Schopnost měnit se a přizpůsobit

Podstatou světla je být dynamické, nikoli statické,“ doplňují architekti z Gramazio Kohler. „Moderní digitální technologie pro řízení intenzity světla nám umožnily, že světlo šlo použít jako velmi flexibilní, informativní médium.

Foto: Roman Keller

Vzhled vánočního osvětlení se v průběhu adventu dynamicky vyvíjel a měnil, a přitom neustále dotvářel atmosféru slavnosti. Vzor zobrazený na pásu světel byl generován algoritmem regulovaným podle dat (doslova pak datumů) v průběhu svátečního období, a také podle aktivit v ulici, měřených senzory. „Vizuální obraz tedy odrážel nejen plynutí času, ale také život samotné Bahnhofstrasse. Kolemjdoucí ovlivňovali světelné vzorce v jakési kolektivní interakci,“ dodávají architekti. Vánoční osvětlení se stalo vnitřní časomírou města a vytvářelo částečně nepředvídatelnou, dynamickou a nehmotnou architekturu, stejně pomíjivou, jako mraky na hvězdné obloze.

Zakázkové osvětlení

Na zakázkové výrobě 275 světelných trubic, vytvářených navíjením, se podíleli profesionálové z dílen ARUP.

Kruhové tubusy o výšce 7 m musely rovnoměrně osvětlovat všechny směry, a navzdory nízké hmotnosti (23 kilogramů) musely odolat velkému zatížení větrem. „Museli jsme proto najít tuhý, robustní materiál pláště, který by zároveň propouštěl světlo,“ vysvětlují architekti. Ten nakonec nalezli skrze technologii vinutých skleněných vláken: speciální výrobní proces, při kterém jsou skleněná vlákna namočena v pryskyřici a obtočena kolem centrálního trnu. „Fascinovala nás aditivní logika tohoto procesu.“

Foto: Roman Keller

Finální tubus světelné trubice měl průměr 15 cm, ale jeho plášť měl na tloušťku pouhé 2 mm. Intenzivní zapojení počítačem řízeného výrobního procesu umožnilo integrovat dva běžně neslučitelné požadavky do jediného materiálu, a poprvé tak použít vinutá skleněná vlákna pro osvětlení v takovém měřítku. Výroba a instalace si vyžádala studii o strukturálním inženýringu, konzultace odborníků na světelné efekty, kinematografii, a kontrolní světelné systémy. Díky tomu systém světelné instalace šlapal jako švýcarské hodinky.

Název instalace: BaumHaus
Lokalizace: Denver, USA
Architekt - designér: Gramazio Kohler Architects
Spolupráce: Patrick Sibenaler, Damaris Baumann, Claudia Nasri
Konzultace: Rolf Derrer
Vybraní dodavatelé technických řešení: Arup London, Arup Lighting, IMS, Encon, Mark Schawrz
Realizace: IMS, Kummer+Matter
Klient: Zurich Bahnhofstrasse Association
Rok: 2003-2005

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: Johan Dehlin

Kvalita nestárne. Dům odolává času i díky promyšleným úpravám

Mladý pár si tuto nemovitost vybral ke koupi proto, že byl osloven (ba přímo zasažen) stopami času a příběhy, které by takový dům mohl vyprávět. Tomu pak byly podřízeny další komfort zvyšující úpravy. Ve skutečnosti tu ale nebylo třeba činit velké změny. Tenhle dům je totiž vůči stáří imunní.

Foto: Alex Shoots Buildings

Místo k poučení, odpočinku i setkání se s historií v Aši

Park historie Aš představuje významný krok k obnovení urbanistické rovnováhy města a k prezentaci jeho historického dědictví. Projekt propojuje minulost a současnost, přináší edukaci a odpočinek a stává se místem, kde se město setkává s vlastní historií. Vše v esteticky…

Zdroj: Tisková zpráva MMR ČR

Program na obnovu a rozvoj Terezína a Josefova

Vláda schválila materiál MMR, který představuje další krok k obnově a rozvoji pevnostních měst Terezín a Josefov. Obsahuje hlavní teze desetiletého programu. Způsob financování záchrany akutně ohrožených objektů vláda schválila v září loňského roku. Pevnostním městům by v příštích 10 letech…

Foto: Herta Hurnaus

Minimální vila. Skvělá vídeňská práce na pětatřiceti metrech čtverečních

Ještě za časů předcházejících první republiku, a nejspíš i dlouho poté, se tomu říkalo „vídeňská práce“. Šlo o obecně zažitý termín, popisující kvality nějakého produktu nebo díla, zpravidla tedy rakouské provenience. Vykreslili jste jím něco propracovaného, elegantního, překvapivě chytrého…

REKLAMA