Požární bezpečnost staveb

Požární bezpečnosti stavby lze dosáhnout konstrukčním, dispozičním a materiálovým řešením, urbanistickým začleněním stavby a věcnými prostředky požární ochrany. Jaké výrobky a hmoty požární prevence nabízí Stavební katalog ABF a jaké jsou základy požární bezpečnosti staveb se dočtete v šestém dílu tohoto seriálu.

Požární bezpečnost stavby je schopnost stavby maximálně omezit riziko vzniku a šíření požáru. Jejím cílem je v případě požáru zabránit ztrátám na životech a zdraví osob a zvířat i škodám na majetku. Základní požadavky jsou dány vyhláškou MMR č.137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804.

Zamezit šíření požáru a jeho zplodin uvnitř stavby pomáhají požární úseky taxativně stanovené normou a vzájemně oddělené pomocí požárně dělících konstrukcí. Všechny otvory v nich musí být opatřené požárními uzávěry. Jsou to např. požární okna, dveře, poklopy a světlíky s požární odolností. - Stavební materiály a výrobky pro ochranu konstrukcí proti požáru obsahuje převážně třetí díl Stavebního katalogu ABF.

Textilní požární uzávěr s požární odolností až 1100 ^oC/120 minut (E 120; EW 120) tvoří speciálně zesílená a nastříkaná tkanina ze skelných vláken. Je flexibilní, má nízké nároky na instalační prostor, vysokou kvalitu těsnění a minimální hmotnost.

Požární odolnost je čas, po který konstrukce vystavená podmínkám požáru plní stanovená kritéria. Tvoří stupnici požární odolnosti: 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut. Stavební konstrukce jsou do ní zařazeny na základě provedených zkoušek (dle ČSN EN 1363-1 a souvisejících ČSN), početních určení a ČSN 73 0821. Podle dosažených mezních stavů požární odolnosti se konstrukce ve shodě s ČSN 78 0810 klasifikují:

• R - mezní stav ztráty únosnosti nebo stability
• E - mezní stav ztráty celistvosti
• I - mezní stav limitní teploty na neohřívaném povrchu konstrukce
• W - mezní stav limitní hodnoty hustoty tepelného toku ve stanoveném místě, např. v určité vzdálenosti
• S - mezní stav prostupu zplodin hoření (kouřotěsnosti)

Vlastnosti konstrukcí, případně požadovaného vybavení, se dále označují: M - odolnost na mechanické působení (náraz), C - osazení samozavíracího zařízení. Při splnění dvou či více mezních stavů (např. EI) je požární odolnost určena nejnižší hodnotou kteréhokoli mezního stavu (např. E30 a I40 je EI30).

Zatřídění stavebních hmot podle hořlavosti určuje ČSN 73 0862: stupeň hořlavosti A - nehořlavé, B - nesnadno hořlavé, C - hořlavé (C1 - těžce hořlavé, C2 - středně hořlavé, C3 - lehce hořlavé). Nová klasifikace dle ČSN EN 13501-1 značí reakci stavebních výrobků a konstrukcí na oheň: A1, A2, B, C, D, E, F.

Vzhledem k hořlavosti použitých hmot se dělí stavební konstrukce na tři druhy: D1 - nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru, neobsahují hořlavé hmoty, na nichž závisí stabilita a únosnost konstrukce, D2 - nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru, obsahují i hořlavé hmoty, na nichž je závislá stabilita a únosnost konstrukce a D3 - zvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru a zahrnují konstrukční dílce a prvky, které nesplňují požadavky na konstrukce druhu D1 a D2, např. sestavené pouze z hořlavých hmot.

Podrobné technické údaje a stavební informace k danému tématu včetně adres výrobců a dodavatelů zvolených typů požární ochrany získáte v katalogových listech (KL) uvedených firem.