Zákon o státní památkové péči a jeho prováděcí předpisy s komentářem

ABF - Nakladatelství ARCH a ABF - Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství vydalo v roce 2005 publikaci Zákon o státní památkové péči a jeho prováděcí předpisy s komentářem. Jedná se o první vydání úplného znění zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči od jeho vydání v roce 1987. Každému, kdo se zajímá o památkovou péči je zřejmé, že úkol, jehož se autoři ujali, nebyl nijak jednoduchý. Komplikovaná je nejen matérie právní úpravy státní památkové péče, která dosud navíc prošla 14 novelizacemi, ale navíc museli reagovat i na množství souvisejících předpisů z oblasti práva veřejného i soukromého.

Autoři Martin Zídek a Jiří Klusoň pracují v odboru památkové péče na Ministerstvu kultury. Právě jejich bohaté praktické zkušenosti a samozřejmě i znalost příslušné odborné literatury, vyústily logicky v sepsané publikaci. Její zaměření je podle autorů především praktické, je určena nejširšímu okruhu odborné i laické veřejnosti která se setkává s problematikou státní památkové péče.

V uspořádání obsahu a celkové systematice publikace je patrná snaha autorů o maximální komplexnost a přehlednost. Neformálně je členěna do čtyř částí.

V první, stěžejní části najdeme zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v úplném znění s obšírným komentářem, který věnuje pozornost souvislostem se správním řádem, a to jak zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) platnému a účinnému v době přípravy jejich publikace, tak i novým správním řádem, zákonem č. 500/20004 Sb., účinným od 1. 1. 2006, dále stavebním zákonem, zákonem o ochraně přírody a krajiny a mnoha dalšími souvisejícími právními úpravami. Před komentářem k jednotlivým paragrafům jsou uvedena související ustanovení a související právní předpisy, u vybraných ustanovení pak autoři připojili i související judikaturu.

Tuto část doplňuje prováděcí předpis (vyhl.č. 66/1988 Sb.), Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy a Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy. Ke zpracování komentované úpravy přistupují z pohledu praktických potřeb. V tomto ohledu je zřejmé, že mají vlastní poznatky. Proto dávají nejen konkrétní návody na řešení dílčích otázek, ale i obecnějších problémů.

Ve druhé části jsou uvedena vybraná ustanovení souvisejících právních předpisů. Třetí část obsahuje kompletní aktuální seznam národních kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón a konečně v poslední části je uveden vyčerpávající seznam vybraných ustanovení souvisejících právních předpisů.

I když ke zpracování komentáře přistoupili autoři způsobem u nás v poslední době obvyklým, reagují v něm na některé obecnější, teoretičtější otázky a problémy a nevyhýbají se ani pasážím, v nichž zaujímají kritické stanovisko k obsahu zákona.

Mezi taková patří ustanovení § 15 odst. 3, které upravuje, v současné době tolik diskutovaný institut vyvlastnění kulturní památky (resp. národní kulturní památky). Poukazují na zásadní problém současného znění zákona, a to je splnění jedné z obligatorních podmínek vyvlastnění. Takovou podmínkou je, že nedojde k dohodě s vlastníkem kulturní památky o jejím prodeji státu. V důsledku zásadních změn ve struktuře orgánu státní správy, ke kterým došlo od účinnosti zákona, a na které nebylo při jeho novelizacích důsledně reagováno, však došlo k situaci, kdy není zřejmé, kdo by měl jménem státu toto zmocnění realizovat. Autoři variantně zmiňují Ministerstvo kultury, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, obecní úřad obce s rozšířenou působností či krajský úřad (v případě národní kulturní památky) a s poukazem na související ustanovení příslušných zákonů docházejí k závěru, že praktická aplikace tohoto ustanovení je takřka vyloučena. V této souvislosti je třeba rovněž zmínit ust. § 17 odst. 2, kdy nedostatečné "provázání" zákona o státní památkové péči a stavebního zákona způsobuje, že i v tomto případě institut vyvlastnění za účelem vytváření ochranného pásma je prakticky nepoužitelný.

Svým pojetím a rozsahem je publikace vlastně prvním pokusem, a nutno říci zdařilým, o zpracování komplexní pomůcky nejen pro pracovníky památkové péče, která dosud chyběla. Na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že přichází až v době, kdy se vážně uvažuje v souvislosti s připravovanou reformou památkové péče o novém zákoně.

JUDr. Václav Karmazín