Rozhovor o soutěži Architect Award ABF s členem poroty Ondřejem Císlerem

Soutěž Architect Award ABF je určená mladým a začínajícím architektům, kteří mohli přihlásit své práce do kategorií Studie – školní práce, Studie a Realizace. V letošním ročníku soutěžilo 73 prací, odborná porota z nich k ocenění nominovala 17 děl, v každé ze tří kategorií pak vybrala vítěze. K soutěži Architect Award nám poskytl rozhovor jeden z nejpovolanějších - člen poroty Ondřej Císler.

V čem vidíte smysl soutěže Architect Award?

Srovnání studentů různých škol a mladých začínajících architektů je jistě velká výzva. Taková soutěž tu doposud nebyla, takže Architect Award má velký smysl, vyplňuje mezeru v nabídce soutěží. Myslím, že ještě bude chvíli trvat, než se její postavení úplně doladí, protože jednak je složité porovnávat věci, které jsou velmi různorodé, a problém je také s účastí zahraničních architektů. Ti samozřejmě laťku zvyšují, a je to dobře, ale organizačně se soutěž komplikuje. Byly tu i úvahy, že by soutěž měla postihnout celý středoevropský prostor, ale to je myslím ještě v nedohlednu.

Jaký byl poměr domácích a zahraničních účastníků?

Domácích architektů bylo víc, zahraniční na soutěž narazili asi spíše náhodou a zkusili to. Ale byli velmi úspěšní, řada se jich dostala do nejužšího výběru a jeden zahraniční projekt získal cenu v kategorii realizací. Byl skutečně vynikající. Šlo o rekonstrukci starší budovy, vlastně jakousi vestavbu domu do domu, provedenou sochařským způsobem, výtvarně velmi zralým. A bylo také zajímavé, že to byla veřejně prospěšná stavba, financovaná z peněz Evropské unie.

V kategorii studií zvítězila neobvyklá stavba, mateřská škola na střeše Provozní budovy Národního divadla.

Nad tímto tématem proběhla rozsáhlá debata, zajímavá je především samotná idea domu. Autoři zřejmě částečně navázali na školní zadání v ateliéru Hájek-Šépka na Fakultě Architektury ČVUT, ale to téma je pěkné a autoři se ho zhostili svěžím způsobem. I když jsme chvíli váhali, jestli síla projektu nespočívá víc v kongeniální prvotní myšlence, rozhodli jsem se nakonec cenu udělit, protože je to přístup k architektuře, který nám byl sympatický. Autoři projekt evidentně dělali s nadšením a jejich práce je nezatížená a inspirující, zkrátka chytrá současná architektura.

Cenu v kategorii školních projektů získalo Muzeum kubánských uprchlíků. Čím vás zaujal?

Jedná se o velmi zajímavý projekt, monumentální architekturu, která pracuje s přírodním prostředím, konkrétně s mořským břehem. Dům je zčásti pod mořem, pěkně pracuje se světlem, s fungováním přílivu a odlivu. Asi by byl technicky velmi náročný na realizaci, ale přitom není nereálný. Zároveň je nositelem hlubšího smyslu. Je to projekt na závažné téma. Asi lze vystopovat významný vliv vedoucího ateliéru, profesora Bočana, ale student sám za sebe určitě dokázal naplnit úlohu beze zbytku, povedlo se udělat opravdu velkolepý dům – kdyby se zrealizoval, měl by moc pohnout myšlením lidí. Jedná se o ten typ domu, do kterého když člověk přijde, je to zážitek na celý život. Takové architektury u nás moc není.

Soutěž nebyla omezena tematicky, autoři mohli přihlásit jakýkoliv projekt?

Byla víceméně omezena jenom věkem a kategoriemi. Soutěž je tím zajímavá, ale i obtížná pro hodnocení, protože se potkají různorodé projekty, srovnávají se velmi rozdílné věci. Porotci musí velmi pečlivě vážit kvalitu v proporci ke složitosti úkolu nebo k jeho objemu.

Hodnotili jste projekty společně, nebo každý porotce individuálně?

Jako porota jsme se sešli dvakrát, nejdříve bylo ustavující zasedání, kde se dlouho rozmýšlel způsob fungování soutěže. To bylo dobře, podařilo se ideu soutěže trochu rozpohybovat, aby nedošlo k nejasnostem během průběhu. Pak jsme se sešli znovu, ale v trochu jiném složení, k samotnému hodnocení. Byla to bohatá diskuze, reagovali jsme jeden na druhého, na některých věcech jsme se shodli jednoznačně, o jiných jsme hodně diskutovali.

Souběžně bylo vyhlášeno také veřejné hlasování o projektech.

To byla aktivita pořadatele nezávislá na porotě. Nepřikládal bych hlasování velký význam, protože při něm hraje roli množství vnějších faktorů, pro architekturu samotnou méně podstatných a výsledek může být poněkud zavádějící. Odborná porota je schopná dojem líbí-nelíbí konfrontovat s odbornými znalostmi, kontextem a zkušenostmi, takže její hodnocení vždycky bude podstatně spravedlivější.

Budou se soutěžní projekty vystavovat?

Myslím, že ano. Důležité je, že se vybraly nominace, medializuje se a vystavuje více projektů, není prezentován jenom jediný laureát z každé kategorie. Umožňuje to srovnání, debatu, a v tom vidím přínos.

Míní pořadatelé soutěž opakovat i v dalších letech?

Myslím si, že určitě ano, vyhlašovatel chce pokračovat a má ambici, aby se soutěž stala jakýmsi měřítkem kvality, získala prestiž a stala se srovnáním práce mladých architektů. Což je velmi cenné.

připravila Věra Konečná