Z historie pražské kanalizace

Historie spletité sítě pražských kanálů a stok sahá až do roku 1791, kdy byla započata stavba první kanalizační sítě. Cesta ke spuštění první čistírny v Bubenči však byla více než trnitá. Do první stavby záhy zasáhla smrt Josefa II. Stavba byla obnovena až roku 1816, systém však byl nedostatečný a nedokonalý. Situaci se rozhodlo v roce 1884 řešit Zastupitelstvo hl. m. Prahy, které vypsalo soutěž na generální řešení pražské kanalizace. Žádný předložený projekt ovšem nesplnil podmínky a nezbylo nic jiného než vyhlásit soutěž novou.

Po několika dalších neúspěších vstoupil v roce 1893 do hry anglický inženýr sir William Heerlein Lindley, odborník mezinárodního věhlasu a stavitel moderních evropských kanalizačních a vodárenských zařízení. Ten na této stavbě aplikoval své zkušenosti z budování novodobých kanalizačních staveb po celé Evropě, ale i myšlenky českých spolupracovníků, zejména Emanuela Heinemanna, Vincenta Ryvoly a Eduarda Másla.

Projekt zahrnoval nejen návrh na desítky kilometrů stok a kanálů, které většinou fungují dodnes, ale také výstavbu kanalizační čistírny v Bubenči. Ta byla slavnostně spuštěna 27. června 1906. Kanalizační čistírna pracovala nepřetržitě až do roku 1967. V dubnu 1991 byl objekt prohlášen za kulturní památku a v této unikátní technické stavbě nyní sídlí Ekotechnické museum.

Bubenečská budova je inspirativním prostorem, jenž zejména v posledních letech přilákal množství umělců. Konal se zde například festival 4+4 dny v pohybu, velké množství hudebních či divadelních představení a samozřejmě celá řada společenských akcí včetně tří ročníků bienále technických památek Industriální stopy.

Více o pražských památkách   >>

zdroj:  tisková zpráva Magistrát hl. města Prahy