Soud konkrétně rozhodl ve prospěch stěžovatelky, která v roce 2007 koupila nemovitost, aniž by tušila, že má více vlastníků. Danou nemovitost už v roce 1995 koupilo neformálně utvořené sdružení složené z právnické a fyzické osoby, a to ze společných peněz, v katastru nemovitostí ale byla zapsaná jen právnická osoba. O deset let později sdružení ukončilo činnost a nemovitost prodalo. V roce 2009 se pak ale fyzická osoba bývalého sdružení začala domáhat určení vlastnického práva, že i ona je spoluvlastníkem nemovitosti.
Okresní soud dal fyzické osobě zapravdu, ale krajský soud dal zapravdu stěžovatelce. Nejvyšší soud se poté přiklonil na stranu fyzické osoby. Podle jeho rozsudku jen dobrá víra nabyvatele ke vzniku vlastnického práva nestačí a vlastnické právo nelze nabýt od nevlastníka.
"Stěžovatelka za žádných okolností nemohla tušit, že stav neodpovídá skutečnosti. V katastru nemovitostí nebyla ani zmínka, že vlastníkem není pouze právnická osoba, neexistovala žádné indicie, že by to mělo být jinak," uvedl soudce zpravodaj Jirsa.
Podle Ústavního soudu bylo v tomto případě žádoucí přihlédnout především k nedostatku aktivity vedlejšího účastníka, který po 13 let toleroval nesprávný zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí, a porušil tak zásadu, že bdělým náležejí práva.
"Dnešní rozsudek s klientkou samozřejmě vítáme, za nás ukončil déle trvající souboj o to, jestli ty práva jí náleží, či nikoli. Tedy zda nabyla nemovitost od nevlastníka. Překvapivé v celém případu bylo, že ten údajný vlastník nemovitosti se toho začal domáhat až po 13 letech," řekl novinářům po vyhlášení rozsudku advokát stěžovatelky Andrej Lokajíček.
![OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]](/img/_/12513/od_kotva_2014_tn.jpg "OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]")
Sdílet / hodnotit tento článek