Udržitelnost a ekologické principy ve stavebnictví podle nich přesáhly hranici módního trendu, a staly se požadovaným standardem. A zatímco se střechy a fasády domů stávají „zelenější“ díky popínavým nebo sukulentním rostlinám, beton jako by stál stranou tohoto vývoje. Zlepšit - z hlediska ekologie, práce s teplem a estetiky – beton, a povýšit ho na eko-stavební materiál se nyní pokouší s využitím semen rostlin, zapracovaných do povrchových vrstev betonu.
Zásadním problémem je vysoké pH (12-13) betonu (z Portladnského cementu), které pro většinu vegetace znamená krajně nevlídné prostředí. Pokud ale do betonu přidáte fosforečnan hořečnatý, snížíte jeho pH na 9, což už mechy a lišejníky snesou. Jejich usazení a prosperitě mohou napomoci i dodatečné vrstvy (aplikované buď formou nástřiku nebo plošně, fólií). K čemu ale vůbec mohou mechy, lišejníky a nejrůznější řasové nárosty na vnější betonové fasádě pomoci?
Biologická vrstva na povrchu betonu může podle UPC zlepšit absorpční schopnosti vody (kterou se obvykle snažíme od budov držet co nejdál, ale v tomto případě jde o celkovou vododržnost městského prostředí), ochranu budovy před nepříznivými klimatickými podmínkami a zlepšení tepelně-izolačních vlastností. Snižují efekt „tepelných ostrovů“ a tím zlepšují klima ve městech. Zároveň tyto povrchové zelené bariéry přečišťují městské ovzduší: pohlcují oxid uhličitý, produkovaný městským ruchem a uvolňují kyslík.
Metodika UPC je prozatím ve vývoji, ale kvetoucí beton představuje lákavou myšlenku nejen pro zelení nadšené architekty.
![OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]](/img/_/12513/od_kotva_2014_tn.jpg "OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]")
Sdílet / hodnotit tento článek